Pooperační rehabilitace

19. listopadu 2011 v 14:40 |  Zánět achilovy šlachy
Po delší době uvažování, že sestřička asi ví co dělá, tudíž bych jí asi měla poslechnout, jsem se rozhodla že to prostě zvládnu. Po cca 15 minutovém sesouvání nohy, a zvykání jí na to, že v ní proudí krev jsem se rozhodla jít se projít na chodbu, když bude nejhůře tak hodím nohu nahoru a na pokoj už nějak dohopkám. Chodba, která může mít na délku max. 50 metrů mi připadala jako nekonečně zdlouhavá a namáhavá cesta. A při cestě zpět jsem už pochopila čím sestřička myslí KONTAKTNÍ NÁŠLAP, ale také jsem zjistila, že pro jeho provádění je nutný alespoň 10minutové rozhýbávání nohy, jestli se tomu tedy dá říkat rozhýbávání.
Na pokoj sem přišla zbavena všech nadějí, že se kdy s těma berlema dostanu do školy, když mi dělá problémy i 50 metrová chodba. Nad tím, jak se budu pohybovat doma, kde máme 50 schodů, než se vůbec dostanu do pokoje jsem raději neuvažovala. Ten den jsem svou tůru po chodbě ještě několikrát zopakovala, a získávala si tím stále větší obdiv k lidem, kteří se bez berlí neobejdou.

Druhý den mi doktor při vizitě oznámil, že bude převaz, a když bude vše OK jdu domů. Na převazu mi zvědavost nedala a prostě jsem se musela podívat, jak ta jizva vypadá. Jelikož zánět byl podle mého malého rozsahu čekala jsem jizvu tak 2-3 cm větší ne. Tudíž když jsem viděla jizvu o 12 stehách, která měla na délku cca. 10cm, tak jsem byla mírně v šoku. Také jsem začala mírně pochybovat, jestli mi nevzali kotník, protože nic co by bylo kotníku alespoň trochu podobný jsem na své noze nenašla. Nicméně, podle doktora bylo vše v pořádku, takže jsem jela domů. Při čtení propouštěcí zprávy jsem se dozvěděla, že ta boulička na šlaše, kterou jsem já považovala za malou měla 3x3 cm, jak se tam narvala, to tedy vážně netuším.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama