Operace číslo 2.

20. listopadu 2011 v 13:46 |  Zánět pokračuje, příběh číslo 2
Příjem do nemocnice naplánován na 1.11.2011, přesně 8 měsíců a 4 dny od první operace. Myslela jsem, že jediný rozdíl od minulé hospitalizace bude to, že berle si tentokrát vezu s sebou.
Tentokrát si odpustili oznámit mi, kdy půjdu na sál, tak sem se nechala překvapit.
Druhý den ráno opět kapačka, která mi posléze praskla, na to sestřička reagovala tak, že stejně za chvilku jedu, tak si mě napíchnou tam. Super, takže tentokrát opravdu mezi prvníma. Na sále mi píchli kapačku do levého zápěstí a to je tak vše, co si pamatuji. Po probuzení mě zarazilo, že kapačku mám na pravém zápěstí. Po bližším zkoumání jsem zjisitla, že mezi tím jsem ji měla na dalších 5 místech, už vím jak se cítí jehelníček :)
Z předchozích zkušeností jsem spala co to dalo, až mě začala probouzet noha. Až teď jsem si všimla hadičky, která mi z nohy vedla. Dren pro mě byl opravdu nepříjemnou novinkou. Jestliže po první operaci byl spánek složitý, tak teď už tařka nemožný. Nohu jsem díky drenu mohla mít jen v jedné poloze, která mi silně nevyhovovala, jakmile jsem jen popotáhla deku, ihned jsem to cítila na drenu.
Na večer přišla sestřička s prášky na bolest, na noc jsem dostala kapačku a injekci, nikdy bych nevěřila, že injekci uvidim tak ráda.

1. den po operaci
Díky všem těm oblbovákům jsem noc tak nějak zvládla a ráno čekala na příchod rehabilitační.
K mému milému překvapení jsem zjistila, že onen citelný nálev krve do končetiny jakmile ji dám z vyvýšeného místa dolů se nekoná. Dren si získal alespoň část mých sympatií.
Rehabilitační mi oznámila, že pokuď budu chtít kamkoliv jít, musím si dren vzít na berle jako kabelku. Super, takhle úžasnou kabelku jsem ještě neměla :D Chůzi o berlích mi opět nezpříjemňoval dren, jakmile se hadička jen trochu pohla, tak jsem to cítila v noze a chodit tak, aby se hadička ani nehla je dosti nemožné.

2. den po operaci
Dren mi nechají do zítřka, takže mé nejdelší procházky stále zůstávají na trase postel záchod. Od minulé operace jsem se ponaučila a nohu začala ihned rozhýbávat. Už zvládám pohyby do stran a pomalu začínám přitahovat špičku. Zjistila jsem, že k protažení operované šlachy stačí i narovnání nohy v koleni. Není to nic příjemného ale po chvilce přestávají protesty ze strany šlachy a zjišťuju, že pohyb je čím dál tím snažší. Cvičím každou volnou chvilku co to dá. Přes den už noha ani nijak extra nebolí. Na noc jsem si nechala dát kapačku a byla jsem za ní velice ráda.

3. den po operaci
Čeká mě první převaz od operace a taky vyndavání drenu. Doktor zkontroloval jizvu, řekl že je vše OK a pak mě upozornil, že teď to bude mírně nepříjemné. Nevím jestli doktorovi někdy vyndavali dren, ovšem já bych to zařadila do jiné kolonky než mírně nepříjemné. Vyndavání drenu zařazuji do škatulky věcí, který bych už nikdy v životě nechtěla opakovat. Nohu mám od toho vytahování takovou rozdrážděnou, takže to s cvičením nijak nepřeháním.
Konečně se můžu jít projít, aniž bych s sebou musela táhnout "kabelku" s drenem. Chůzi o berlích po mé 4 měsíční praxi zvládám na výbornou, tudíž se jdu projít za zdi nemocnice. Zákon schválnosti funguje na výbornou, posledních pár dní v tomto roce, kdy je venku krásně slunečno a já ležim v nemocnici.

4. den po operaci
Pod vlivem prášků na bolest je mi už natolik fajn, že mě to v nemocnici nebaví. Knížky už mám přečtený možný a nemožný, a mít tu možnost snad jim tam nudou lezu po zdi. Po vizitě, kde mi doktor oznámil, že zítra jedu domů, jsem si řekl, že těch pár hodin to prostě vydržím.

5. den po operaci
Poslední převaz v nemocnici a jede se domů.
Doma se opět stává mým nejlepším přítelem led. Nohu si mám doma převazovat sama, tak si ji můžu pořádně prohlídnout. Velice potěšující je tařka nulový otok, s předchozí operací se to nedá ani srovnávat. Neustále nohu protahuju, zjistila jsem, že geniální je kroužení nohou v kotníku, krásně tím protahujete šlachu.

7. den po operaci
Kontrola proběhla v pořádku, vše prý vypadá tak jak má. A když mi doktor zatlačil na špičku tak, že se propla pata, šlacha neměla žádné extra protesty. Tohle jsem si po první operaci mohla dovolit tak po 2-3 měsících. Příští týden jdu na vyndavání do stehů, do té doby mám pokračovat v protahování šlachy. Po domluvě s doktorem jsme oba uznali, že další rhb by byla zbytečná. Rehabilitace jsem měla už tolikrát, že bych mohla nahradit sestřičky.

14. dní po operaci
Sestřička je génius. Vytahování stehů jsem se docela bála, měla jsem je tam už 14 dní a minule to bylo dost cítit i po 8 dnech. Doktor koukl na nohu, přišla k tomu sestřička, a za chvilku už odcházela se slovy že to ještě namaže zelenkou. Ani se mi nechtělo věřit, ale stehy byly venku.
I nadále pokračuju v protahování nohy. Propnutí paty je téměř bez rozdílu s druhou nohou, se špičkou to ještě tak slavný neni. Šlacha je ještě furt poměrně nateklá a otok mi nedovolí propnout tu špičku naplno.
Už se pokouším mírně zatěžovat špičku např. když sedím postupně přenáším váhu z palce na malíček, ještě to jde dost cítit, tak tomu dávám čas.
Led už zůstal v mrazáku, otok je opravdu minimální. Bohužel ponožku noha stále nesnese, s pevnou obuví nápodobně.
V tomhle období neni nic příjemného chodit si venku v Croccsech, tak doufám, že se noha umoudří dřív než napadne sníh.

3. týdny od operace
Pohyblivost nohy je furt docela omezená, ale s každým dnem vidím zlepšení. Pomalu už si zkouším zatěžovat špičku, šlacha stále docela protestuje, ale nedá se nic dělat. Na pohmat už je šlacha o mnohem více podobná své kolegyni. Doma už si troufnu udělat pár krůčků bez berlí, do chůze to má hodně daleko, ale je to opravdu úleva.
Jizva vypadá dobře, každý den ji mažu sádlem a masíruju. Jen mě docela straší, že při cvičení mě tahá kůže na patě, jak kdyby mi byla malá. Moc se není čemu divit, do nohy bylo řezáno dvakrát, docela krátkou dobu po sobě. Tak snad bude všechno OK ;)

4. týdny od operace
S nohou cvičím jakmile se naskytne příležitost. Neustále se jí snažím propínat, kroužit v kotníku a mírně zatěžovat špičku. Když sedím snažím se postupně tlačit na chodilo, a od palce přecházim k malíčku, u malíčku už to neni nic příjemného, ale účinek to očividně má.
Po sebrání odvahy jsem zjistila, že můžu stát na obou špičkách, což je obrovský pokrok. Když zvedám patu, tak ve chvíli kdy se všechna zátěž přesune na nárt, cítím, že to ještě není to pravé, ale i tak to považuji za obrovský krok vpřed.
Pomalu začínám s pořádnýma cvikama na protahování achilovky zatím si můžu dovolit jen tyto cviky Protahování vestoje, Protahovní vleže. To jsou jediné cviky, při kterých se bolest ještě dá vydržet, zbytek raději opravdu neriskuji. Protahování vleže, je asi tak nejvíc příjemné, ovšem taky to má mnohem menší účinek. Při cvičení mě neustále zlobí ten tah, tak od poloviny jizvy až dolu na patu. Doufám, že to je jen přechodná záležitost a že bude vše OK.
Jelikož opravdu počítám s tím, že mi doktor ty berle na příští kontrole veme, snažím se alespoň doma nacvičovat něco jako chůzi. Na nohu se snažím opatrně našlapovat a zapojovat už i špičku, stále to je dost cítit, takže nacvičuji jen párkrát za den.

6.týdnů od operace
Společně s nástupem ledovek a sněhu jsem musela změnit i obuv. Crocs už byly opravdu nedostačující. V obchodě s botami na mě koukali jak na blázna, když jsem řekla, že potřebuji boty s podrážkou co neklouže a volnou patou jak nejvíce to půjde. Nakonec jsme přeci jen našli něco, co se alespoň trochu přiblížilo mé představě. I když jsou boty v oblasti paty opravdu volné, jejich nošení není nic extra příjemného. Noha po delším nošení začala natýkat, takže jsem zase začala ledovat a boty nosím je po opravdu nezbytnou dobu.
Za týden mi mají vzít berle, tak doufám, že bude všechno v pořádku. U jizvy se mi zničehonic vytvořila docela velká modřina, žádné jiné změny jsem nespozorovala, noha není ani nijak extra nateklá, tak snad bude vše ok.

7. týdnů od operace -Kontrola
Jak rychle se modřina objevila, tak rychle také naštěstí zmizela.
Kontrola u doktora nedopadla úplně dle mého očekávání, ale určitě nedopadla špatně. Šlacha se hojí, neobjevují se žádné náznaky dalšího zduření. Takže berle odložit můžu, ale zatím jen jednu. Po dobu 1 měsíce budu chodit s berlí na protilehlé straně.
Hybnost nohy je srovnatelná s její sousedkou, rozdíly v hybnosti mizí. Šlacha je ještě stále o něco tlustší, než šlacha na noze druzé. Teď prý bude ještě dost často natékat, a může se stát, že zůstane natrvalo tlustší jak její sousedka, což prý není nic, co by bylo špatně, nebo to vadilo ;)
O rekreačním sportu můžu začít uvažovat až za cca. 3 měsíce, pokuď vše půjde tak, jak má. O sportu vrcholovém až 9 měsíců po operaci.

2. měsíce od operacie
Po tom, co chodím jen o jedné berli se na mé noze opět začíná rýsovat něco jako svaly. Ale ta dvouměsíční nečinnost jde opravdu znát. Šlacha už se ozývá opravdu jen vyjímečně, většinou ráno nebo večer. Doma už se snažím chodit i bez té jedné berle, už se to vzdáleně začíná podobat chůzi.

2,5 měsíce od operace
Kontrola dopadla dle mých představ. Noha je v pořádku a já můžu konečně odložit i tu jednu berli. Chůze ještě není stoprocentí, občas ještě špatně šlápnu a šlacha o sobě dá dost vědět. Ještě stále mám tu tendenci nohu nezatěžovat stoprocentně, takže furt tak trochu kulhám. Ale je to nepopsatelně krásný pocit, mít tu možnost chodit bez berlí ;))

2 týdny bez berlí
Dnes je tomu přesně 2 týdny a 2 dny co chodím bez berlí. Konečně se začínám přibližovat něčemu, co opravdu vypadá jak chůze. Pomalejší chůzi už zvládám docela obstojně u té rychlejší se pajdání bohužel ještě furt nevyhnu.
Neustále nohu procvičuji a protahuji šlachu. Zatímco ze začátku na tom operovaná šlacha byla snad i lépe než její kolegyně, teď se to říci nedá. Zdá se mi, že čím více šlachu zatěžuji, tím složitější se pro mě cvičení stává a spíše než se posouvám vpřed sunu se pomalu zpátky. Cviky, které jsem ještě před dvěma týdny zvládala se šlachou bez problémů už tak jednoduché nejsou. Šlachu procvičuji dál a doufám že v nejbližší době se to ustálí a bude klid. Začínám se opravdu přiklánět k teorii že mám zpomalené hojení. Na pohmat je šlacha ještě docela bolestivá, ale žádný otok ani nic podobného se neobjevuje. Zatím nohu zatěžuji opravdu jen chůzí, občas se mi povede špatně šlápnout na obruvník to mi pak šlacha dává jasně najevo, že tohle ještě ne.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SergiooD SergiooD | E-mail | 16. ledna 2017 v 18:48 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama